Výpisek z četby

Chorobopis

Ztratil jsem panděro,
Ztratil jsem obě brady,
A to tak najednou,
Že už si nevím rady,
Že prej mám nějakou
Zákeřnou chorobu,
S níž by sám Eskulap
Šel rovnou do hrobu.

Balej mě do novin
A píšou nekrology,
Zkoušej mi rubáše,
Jak kdybych už byl groggy,
Lidi už netáhne
Lochneská příšera
Odteďka jsem jen já
Trhákem večera.

Zajisté chápete,
Že se tím sotva bavím,
Zvláště když je mi tak fajn,
Zvláště když kypím zdravím,
A proto poslyšte
Má slova pravdivá
Dřív než mě začnete
Pohřbívat zaživa:

Tu pravdu pravdoucí
Vám teď nyní svěřím -
Za to, že míň a míň
Okolo pasu měřím,
Může jen Máňa a
Anča a Alena
A tak dál, těžko bych
Vzpomínal na jména.

Že nemám nad metrák
A marně se tak tvářím,
To proto, že se pářím,
Že se pářím, že se pářím.
Jak beran, jak kozel,
Zvyk je zkrátka zvyk,
Žene mě styk, jen styk,
Jen styk, jen styk, jen styk!

Mám duši satyra,
abyste rozuměli,
Jen duši bohužel,
Jen duši, to je celý.
Schází mi v tom směru
Satyrské nadání
Jakživ jsem neslyšel
Obdivné vzdychání.

Osobně cením si
Hlavně žen žurnalistů,
Celkovým seznamem
Popsal bych kvanta listů;
Když četly, že už mám
Natáhnout galoše,
Všechny mi dopřály
Poslední rozkoše.

Bylo to báječné
A vytříbené porno,
Většinou zezadu
A na balících storno,
Byly to skvostné a
Poučné hodiny
Namísto matrací
Vrácený noviny...

A tak se stávalo,
Že na některou z půlek
Dámě se obtiskly
Od šifry po titulek
Úvodník, recenze,
Fejeton, inzerát.
A to si pan manžel
Určitě přečet rád.

Pokud vás, vážení,
řečené dámy ruší,
Bydlíce vedle vás,
Že do toho furt buší,
Neberou ohledy,
Nesvětí neděle,
Řekněte dětem že,
To vzdychaj andělé.

A když se odvedle
Ozve: Stůj! Nebo střelím!
Řečeno s přízvukem
Poněkud rozněžnělým,
Vězte, že šéfová
Mířící od boku
Zkouší mě zas a zas
Probudit k útoku.

A jak to chodívá,
Muž na bitevním poli
Sem tam šrám utrží
A chvíli ho to bolí.
Pro jedny jsou to jen
Válečný ostruhy,
Nicméně bohužel
Gonokok pro druhý.

Pravdu maj ti i ti,
To je holt Venuše -
Zřídka vám zanese
Nákazu do duše,
Spíše se omezí
Na mužnou ozdobu,
Což ovšem našince
Nesrazí do hrobu.

Tak je to, vážení,
To lásce platím cenu,
A tak mám zrovinka
Pár tejdnů karanténu,
Nejde však o žádné
Tajemné nemoci,
Od nichž by člověku
Nebylo pomoci.

Že nemám nad metrák
A marně se tak tvářím,
To proto, že se pářím,
Že se pářím, že se pářím.
Jak beran, jak kozel,
Zvyk je zkrátka zvyk,
Žene mě styk, jen styk,
Jen styk, jen styk, jen styk!

Georges Brassens v překladu Jiřího Dědečka (klejme píseň dokola, PANTON 1988)