Jeden krásný digitální kýč pro dnešní den

Nuit Blanche from Spy Films on Vimeo.

Román v kostce

Rex Beach, Kořistníci (přeložila Žofie Pohořelecká), Praha 1926

Vpíjel chladný vzduch, nasycený vlhkostí moře, a při tom hopkovala v něm krev jeho jinošství.
"Bože! Je to smrad!" čenichal mladší muž.
"Měl bys býti v karanténě."
"Zapáchám raději jako muž než jako kůzle."


Glenister byl připraven na onen typ krasavic, které se ubírají za průkopníky; krása ona může omráčiti, ale je v ní lesk a chlad nově broušeného zavěráku.


"Nikoli! Není vůbec holohlavý. Holí si svoji palici. V dřívějších dobách nosil dlouhou, vlající hřívu, jež byla obydlena cvrčky, rosničkami a podobnou faunou. Na konec bylo to už jeho koníčkem, takže se stal pověrčivým, nechtěl se vyčesat a jestliže se mu přiblížil holič, ustupoval s oběma ručnicemi do kouta. Ale jednou Hank - toť jeho pravé jméno - chtěl upéci trochu placek, a když dal do kastrolu kvasnice, těsto mu nateklo do jeho pralesa, právě za uši, plným proudem. Hank poskvrnil rokli řečmi, kterých nemá žádný člověk v sobě chovat, aniž jich vykouřil. Neslušnost vyprýštila z něho jako voda z kbelíku na zmrzlinu, a od té doby je znám jako Placka Simms a hlavu má dohola ostřihánu jako hlaveň ručnice. Ale je to dobrý kovkop, a jest poctivý a spolehlivý jako sloup."


Tato zaujatost zabránila, aby si povšiml šumotu a nepokoje, který vyvolal nový příchozí, jenž se tlačil za ním, až pak zpozoroval udivené pohledy lidí v popředí a spatřil, že Israelita dívá se upřeně za něho, zapomenuv na své peníze, oči maje maličké a břitké, a ukazuje krysí zuby v pošklebku obdivu.


"Pil jsem - proto vypadám tak špatně"
Poslední slova neřekl proto, aby se ospravedlnil, neboť průkopník zřídka pozoruje, že jeho vlastní prožitky vyžadují omluvy, ale spíše řekl je způsobem člověka shánějícího mírně zajímavé novinky, asi jako by vás chtěl zpraviti, že mu praskla podpěnka sedla nebo že byl svědkem lynchování.


Kráčel lhostejně, pokud nevyšel ven, pak rychlostí blesku utíkal po po úzkém fošnovém chodníčku mezi domy, otočil se rovnoběžně k přední ulici, skákal s prkna na prkno, šplouchal se loužemi vody, až dosáhl nejbližší uličky. Sdupav bláto z bot a strhnuv svůj sombrero, nedbale se vláčel na hlavní třídu.


Zarděla se, ale pokračovala. "Napadlo mne pouze, že nejste-li dostatečně silen, abyste ovládl své vlastní hrdlo, nejste také dosti silen, abyste přemohl muže, který má své hrdlo v moci."
Glenister díval se na okamžik na kořalku a potom ji postavil zpět na podnos.
"Přineste dvě limonády," pravil a Cherry Malottová se smíchem, jenž byl zpola vzlykem, naklonila se k němu a políbila ho.


Započali bez okolků. Hříbě ovládal své karty snadno, bezpečně, vypláceje a bera sázky s klidem stroje. Diváci přestali mluvit a chystali se pozorovat, neboť nyní nastávala přísná zkouška večera. Faro je vůči jiným hrám jako válka vůči hře na citeru.


Kdykoli Mc Namara zočil některého zvlášť odvážného surovce, zavolal ho stranou, aby mu dal pokyny a podrobně mu popsal širokoplecího mladíka v bílém klobouku a v polobotách.


A s těmito slovy přistoupila těsně k němu, zdvihnuvši zrak k jeho obličeji, trochu se usmívajíc, trochu se bojíc, oddávajíc se a přece se bráníc, zatím o světlo měsíce udělalo z jejích očí dvě bezedná jezera, tmavá láskou a přetékající slibem, že sny jeho budou naplněny

Konec.

Výpisek z četby

- To tedy mluvíte jako osoba soukromá, pane?

- Tak jest.

- A mohu vám též jako osobě soukromé odpověděti?

- To se rozumí, sám to navrhuji.

- Tedy slyšte, pane Kuklinovski, vy jste šelma, zrádce, lotr, rakař a arcipes! Máte toho dosti, či vám mám ještě naplivati do očí?

H. Sienkiewicz, Potopa

Výpisek z četby

Chorobopis

Ztratil jsem panděro,
Ztratil jsem obě brady,
A to tak najednou,
Že už si nevím rady,
Že prej mám nějakou
Zákeřnou chorobu,
S níž by sám Eskulap
Šel rovnou do hrobu.

Balej mě do novin
A píšou nekrology,
Zkoušej mi rubáše,
Jak kdybych už byl groggy,
Lidi už netáhne
Lochneská příšera
Odteďka jsem jen já
Trhákem večera.

Zajisté chápete,
Že se tím sotva bavím,
Zvláště když je mi tak fajn,
Zvláště když kypím zdravím,
A proto poslyšte
Má slova pravdivá
Dřív než mě začnete
Pohřbívat zaživa:

Tu pravdu pravdoucí
Vám teď nyní svěřím -
Za to, že míň a míň
Okolo pasu měřím,
Může jen Máňa a
Anča a Alena
A tak dál, těžko bych
Vzpomínal na jména.

Že nemám nad metrák
A marně se tak tvářím,
To proto, že se pářím,
Že se pářím, že se pářím.
Jak beran, jak kozel,
Zvyk je zkrátka zvyk,
Žene mě styk, jen styk,
Jen styk, jen styk, jen styk!

Mám duši satyra,
abyste rozuměli,
Jen duši bohužel,
Jen duši, to je celý.
Schází mi v tom směru
Satyrské nadání
Jakživ jsem neslyšel
Obdivné vzdychání.

Osobně cením si
Hlavně žen žurnalistů,
Celkovým seznamem
Popsal bych kvanta listů;
Když četly, že už mám
Natáhnout galoše,
Všechny mi dopřály
Poslední rozkoše.

Bylo to báječné
A vytříbené porno,
Většinou zezadu
A na balících storno,
Byly to skvostné a
Poučné hodiny
Namísto matrací
Vrácený noviny...

A tak se stávalo,
Že na některou z půlek
Dámě se obtiskly
Od šifry po titulek
Úvodník, recenze,
Fejeton, inzerát.
A to si pan manžel
Určitě přečet rád.

Pokud vás, vážení,
řečené dámy ruší,
Bydlíce vedle vás,
Že do toho furt buší,
Neberou ohledy,
Nesvětí neděle,
Řekněte dětem že,
To vzdychaj andělé.

A když se odvedle
Ozve: Stůj! Nebo střelím!
Řečeno s přízvukem
Poněkud rozněžnělým,
Vězte, že šéfová
Mířící od boku
Zkouší mě zas a zas
Probudit k útoku.

A jak to chodívá,
Muž na bitevním poli
Sem tam šrám utrží
A chvíli ho to bolí.
Pro jedny jsou to jen
Válečný ostruhy,
Nicméně bohužel
Gonokok pro druhý.

Pravdu maj ti i ti,
To je holt Venuše -
Zřídka vám zanese
Nákazu do duše,
Spíše se omezí
Na mužnou ozdobu,
Což ovšem našince
Nesrazí do hrobu.

Tak je to, vážení,
To lásce platím cenu,
A tak mám zrovinka
Pár tejdnů karanténu,
Nejde však o žádné
Tajemné nemoci,
Od nichž by člověku
Nebylo pomoci.

Že nemám nad metrák
A marně se tak tvářím,
To proto, že se pářím,
Že se pářím, že se pářím.
Jak beran, jak kozel,
Zvyk je zkrátka zvyk,
Žene mě styk, jen styk,
Jen styk, jen styk, jen styk!

Georges Brassens v překladu Jiřího Dědečka (klejme píseň dokola, PANTON 1988)

Výpisek z četby

"Únos Heleny?" pokouším se hádat.

"Znásilnění Heleny," opravuje mě Tony.

"Znásilnění?" podiví se Laura. "Mně to moc jako znásilnění nepřipadá."

"Ratto di Elena," pevně prohlásí Tony. "Je to napsaný vzadu. Znásilnění Heleny."

"Nezdá se mi, že by zrovna mačkala poplašňák," poznamená Laura. "Ani nikomu nezkouší stříknout plyn do očí."

"Znásilnění," trvá na svém Tony. "Vždycky jsme tomu tak říkali."

Nepřipadá mi, že by ten Giordano, co ho mám někde hluboko v paměti, byl malíř. Nepsal spíš opery? Že by to byl on? Třeba je ten obraz nějaká štětcem zachycená opera. A ti lidé na sebe nekřičí, ale zpívají. To by taky vysvětlovalo, proč se navzájem neposlouchají. Lidi se nemůžou poslouchat, když spolu takhle všichni v kontrapunktu zpívají. A když tedy teď víme, co se tam odehrává, můžeme i bez podtitulků uhodnout, že mezi tenory došlo ke sporu ohledně toho, kde leží Trója, a barytoni jim možná taktně naznačují, že by si měli dojít pro záchranné vesty.

Michael Frayn, Po hlavě

Hádanka pro dnešní den

Co se nám asi snažil autor obalu naznačit? Že Slováci nemají chemické vzdělání? Že nemůže na klávesnici najít kroužkované u?

Videoklip pro dnešní den

70 Million by Hold Your Horses ! from L'Ogre on Vimeo.