Román v kostce

Rex Beach, Kořistníci (přeložila Žofie Pohořelecká), Praha 1926

Vpíjel chladný vzduch, nasycený vlhkostí moře, a při tom hopkovala v něm krev jeho jinošství.
"Bože! Je to smrad!" čenichal mladší muž.
"Měl bys býti v karanténě."
"Zapáchám raději jako muž než jako kůzle."


Glenister byl připraven na onen typ krasavic, které se ubírají za průkopníky; krása ona může omráčiti, ale je v ní lesk a chlad nově broušeného zavěráku.


"Nikoli! Není vůbec holohlavý. Holí si svoji palici. V dřívějších dobách nosil dlouhou, vlající hřívu, jež byla obydlena cvrčky, rosničkami a podobnou faunou. Na konec bylo to už jeho koníčkem, takže se stal pověrčivým, nechtěl se vyčesat a jestliže se mu přiblížil holič, ustupoval s oběma ručnicemi do kouta. Ale jednou Hank - toť jeho pravé jméno - chtěl upéci trochu placek, a když dal do kastrolu kvasnice, těsto mu nateklo do jeho pralesa, právě za uši, plným proudem. Hank poskvrnil rokli řečmi, kterých nemá žádný člověk v sobě chovat, aniž jich vykouřil. Neslušnost vyprýštila z něho jako voda z kbelíku na zmrzlinu, a od té doby je znám jako Placka Simms a hlavu má dohola ostřihánu jako hlaveň ručnice. Ale je to dobrý kovkop, a jest poctivý a spolehlivý jako sloup."


Tato zaujatost zabránila, aby si povšiml šumotu a nepokoje, který vyvolal nový příchozí, jenž se tlačil za ním, až pak zpozoroval udivené pohledy lidí v popředí a spatřil, že Israelita dívá se upřeně za něho, zapomenuv na své peníze, oči maje maličké a břitké, a ukazuje krysí zuby v pošklebku obdivu.


"Pil jsem - proto vypadám tak špatně"
Poslední slova neřekl proto, aby se ospravedlnil, neboť průkopník zřídka pozoruje, že jeho vlastní prožitky vyžadují omluvy, ale spíše řekl je způsobem člověka shánějícího mírně zajímavé novinky, asi jako by vás chtěl zpraviti, že mu praskla podpěnka sedla nebo že byl svědkem lynchování.


Kráčel lhostejně, pokud nevyšel ven, pak rychlostí blesku utíkal po po úzkém fošnovém chodníčku mezi domy, otočil se rovnoběžně k přední ulici, skákal s prkna na prkno, šplouchal se loužemi vody, až dosáhl nejbližší uličky. Sdupav bláto z bot a strhnuv svůj sombrero, nedbale se vláčel na hlavní třídu.


Zarděla se, ale pokračovala. "Napadlo mne pouze, že nejste-li dostatečně silen, abyste ovládl své vlastní hrdlo, nejste také dosti silen, abyste přemohl muže, který má své hrdlo v moci."
Glenister díval se na okamžik na kořalku a potom ji postavil zpět na podnos.
"Přineste dvě limonády," pravil a Cherry Malottová se smíchem, jenž byl zpola vzlykem, naklonila se k němu a políbila ho.


Započali bez okolků. Hříbě ovládal své karty snadno, bezpečně, vypláceje a bera sázky s klidem stroje. Diváci přestali mluvit a chystali se pozorovat, neboť nyní nastávala přísná zkouška večera. Faro je vůči jiným hrám jako válka vůči hře na citeru.


Kdykoli Mc Namara zočil některého zvlášť odvážného surovce, zavolal ho stranou, aby mu dal pokyny a podrobně mu popsal širokoplecího mladíka v bílém klobouku a v polobotách.


A s těmito slovy přistoupila těsně k němu, zdvihnuvši zrak k jeho obličeji, trochu se usmívajíc, trochu se bojíc, oddávajíc se a přece se bráníc, zatím o světlo měsíce udělalo z jejích očí dvě bezedná jezera, tmavá láskou a přetékající slibem, že sny jeho budou naplněny

Konec.

Výpisek z četby

- To tedy mluvíte jako osoba soukromá, pane?

- Tak jest.

- A mohu vám též jako osobě soukromé odpověděti?

- To se rozumí, sám to navrhuji.

- Tedy slyšte, pane Kuklinovski, vy jste šelma, zrádce, lotr, rakař a arcipes! Máte toho dosti, či vám mám ještě naplivati do očí?

H. Sienkiewicz, Potopa